Zkusím ho zkrátit, i když to mi zrovna moc nejde. Životem se mnou prochází moji dva psi - Artík a Brixa. Malé střípky toho, co spolu zažíváme jsem sepsala a každý zvlášť nalepila na naše pamlsky. A tak si můžete přečíst, jaká je to občas sranda, jaké jsou to starosti a nervy. A o kolik lásky je najednou život bohatší.

Jako by to byla věčnost, co mi do života vstoupil Arthur. Tenkrát jsem o psech nevěděla skoro nic. A když už jsem si myslela, že vím docela dost, vstoupila mi do života ještě Brixa a ukázala, že vlastně nevím skoro nic. Nevím, jestli toho teď vím o psech hodně anebo málo, ale vím toho rozhodně daleko víc než na začátku. A jedna z věcí, kterou mě tihle dva naučili bylo to, že bychom své psy neměli krmit čímkoliv. Nebyla jsem spokojená s téměř žádnými pamlsky a odměnami, které byly běžně k dostání, a tak jsem je začala před pár lety doma péct sama.

A samozřejmě jsem se následujících pár let po nocích trápila nad - jejich složením, jejich chutností, jejich trvanlivostí, jejich tvary.... Trvalo než jsem začala být alespoň trochu spokojená s výsledkem. A nebýt Brixy - která sežere téměř cokoliv - tak by mě to nebavilo, protože bych vyhodila kila kvalitního masa. A nebýt Artíka - který si tříkrát rozmyslí, jestli něco sní - tak bych se nesnažila o stále lepší výsledek.